Řecké peklo

Začal jsem pracovat jako umývač nádobí ve vyhlášené řecké restauraci. Vzhledem k obsahu článku ji nebudu jmenovat.
Majitelem restaurace je velmi temperamentní Řek, který má velmi rád svojí skleničku whiskey. Velmi rád se také účastní všech činností. Většinou pobíhá na place, navštěvuje jednotlivé stoly a hlasitě vydává pokyny do kuchyně, aby proces vaření probíhal rychleji. Častým oslovením personálu bývá papá. Pokud toto pronese ke skupince deseti lidí, všichni jistě hned pochopí, co mají dělat. Ale zpět k panu majiteli. Nezřídka, lehce omámen svým iontovým nápojem, zavítá i do kuchyně a začne vařit. Z ničeho nic přijde, chopí se pánví a s kuchařů se stanou podavači a přidavači. Když ho to opustí jde zase jinam. Další činností bývá zalévaní kytek, které ale vždy přelije, takže hosté se k toaletám musí brodit. Ještěže většina místních dam nosí vysoké podpatky. Poslední aktivita, kterou jsem zatím vypozoroval, je lakování židlí. Ono by to bylo celkem chválihodné, kdyby to nedělal během provozu na chodbě, kterou procházejí hosté a nosí se tudy jídlo do kuchyně.
No vlastně to není poslední, ještě má své vystoupení každý večer před zavíráním. Bohužel během té doby mám vždy plné ruce, takže jsem to zahlédl jsem jedním okem. Ale jednou, až budu mít volno, se na to přijdu podívat i s kamerou. Hosté stojí v kruhu, tancují a pan majitel mezi ně hází talíře. Pokud vím, zatím měli všichni štěstí a uhnuli dostatečně rychle. Talíře létají i ve výšce očí.
Další postavičkou této společnosti je řecký kuchař. Původem Řek, manželku a syna má ve Španělsku a již tři roky žije v Austrálii údajně v zajetí mnoha přítelkyň. Tady v Cairns již třetí rok studuje angličtinu, stále je mezi začátečníky, ale jednou prý bude studovat business. Jako správný Řek na všechny samozřejmě pokřikuje papá. V jádru je to hodný člověk a často je s ním sranda. Na druhou stranu je neuvěřitelně líný a moc nepřemýšlí. Občas někomu vypije pití, co si kdo přinese, to použije, aby nemusel udělat pár kroků navíc pro novu věc a moc neuklízí. Ale každou chvíli mě zase zve na nějakou party.
Poté tam máme dva kuchaře. Jednoho z Indie a druhého z Německa a Egypta. V kuchyni se střídají a vždy jeden z nich je šéfem směny. Jen komunikace trochu vázne. Každý mi říká jiný čas, kdy mám přijít další den do práce a pak se diví.
Posledním zástupcem kuchyně je indický student. Momentálně dělá pomocného kuchaře, protože na jeho původní místo jsem nastoupil já. Je to až neuvěřitelně snaživý člověk, který vše bere hrozně vážně a snaží se splnit, jak mu bylo řečeno nebo jak ho naučili. Bohužel vlastní uvážení k tomu moc přidat neumí. V současné době studuje poslední semestr univerzity. Snažil jsem se z něj dostat něco o škole, ale víc, než že studuje business, jsem z něj nedostal. Když jsem se ptal na předměty, jaké tady mají, tak mají všechny a prostě business. Zkusil jsem to tedy přes diplomku. Tu píše, ale téma neví. Prostě business a nemá mě škola tak moc zajímat.
Zajímavou skupinou je i obsluha. Je složená z Australanů i cizinců. Až na výjimky jsou fajn a je s nimi sranda. Co jsem ale nikdy nedokázal pochopit, je to, že dojídají jídla po hostech. Nakousaná ryba, nedojedená masa, zbytky zákusků, omáček, salátů … V podstatě vše, co jim přijde pod ruku je v ohrožení. Již jsem takhle přišel o večeři, kterou jsem dostal a odložil si s tím, že si ji sním, až uklidím. Ovšem nejednou se jim to vymstilo. Když je umývárna přeplněná, dáváme věci i pod stoly. Onehdy praskl odpad od dřezu, ve kterém bylo vše – olej, omáčky, zelenina, brambory, masa – a voda natekla do plechu, kde byly zbytky moučníku. Když jsme se propracovali až těmto plechů vyndali jsme je na stůl a začali postupně umývat. Servírka šla okolo a když viděla moučník, hned si jím nacpala plnou pusu. Než jsem stihl cokoliv říct už to žvýkala. Poté si myslela, že si s ní dělám srandu, když jsem jí řekl, co všechno jít. Nakonec to z ní vyjelo ven, jak bramborová kaše mlýnkem.
IMG_3171
A teď k mé práci.
Jak jsem již psal, mají problém s plánováním. To, jestli budu ten nějaký den pracovat, se dovídám necelé dvě hodiny předtím. Bohužel mi to nejsou schopni říct dopoledne, natož den dopředu, abych si mohl plánovat nějaké výlety a aktivity.

Myji veškeré nádobí, dělám nosiče kuchařům a uklízím většinu kuchyně.

Když přijdu, zapnu myčku a umyji hromady talířů, příbory, hrnce atd. od oběda. Pak občas dostanu za úkol vytřít restauraci, aby se mi nezkrátily žíly. A když tam tak vytírám, přiletí majitel, který mě tím zaúkoloval, že mu tam v botech z kuchyně našlapu.
IMG_3172
Potom následuje úklid přípravné kuchyně. Posbírat veškeré zbytky, které tam kdekomu upadly a na nichž hodují mravenci, umýt stoly vytřít podlahu. Mezi zbytky, které tam mnohdy leží i půl dne jsou kusy masa, mořské plody zelenina apod. Nezřídka jsou tam v teple i věci (vajíčka, máslo …), které se mají ještě dále používat. No sr**ka z toho musí být notná. Často nacházím umyvadlo plné chobotnic nebo zbytků z mořských plodů. Chuťovka. Závěrečnou částí úklidu je podlaha. Doménou řeckého kuchaře je chleba, ovšem kdyby půlku těsta nevykydal na zem a všude okolo, měl bych ho dvakrát tolik. Nevím, co do toho přidává, ale z podlahy to dolů to atomové těsto jen tak nejde.
IMG_2905
Pak se přesouvám do umývárny a začne ten pravý nápor. Talíře, příbory a nádobí. Bohužel příborů má restaurace méně než míst k sezení, takže jich je neustále málo a lidé, kteří dostávají jídlo snad ještě čekají na příbory těch dojídajících. Nezřídka se v myčce myje pár párů příborů. A na slovíčko cutlery (angl. příbor) jsem trošku alergický.
Na závěr zbývá uklidit umývárnu, umýt stoly, na několik etap vytřít podlahu (to je prostě jejich podmínka) a vyvézt popelnice. Pak už bývá okolo půlnoci, někdy i po, a jde se domů.
Ještě jsem si vzpomněl, zrovna nedávno se nám v kuchyni rozbila sprcha a nejde zastavit voda. To ale zatím nikoho nezajímalo, ale myslím, že za šest až sedm hodin tam proteče docela slušné množství dolarů.
Historek mám z tohoto podniku opravdu nespočet, ale nejsem schopen si všechny naráz vybavit. Bohužel jsem si to nikam nepsal.
IMG_2862
Mojí aktuálně poslední historkou z restaurace je hovno. Když mám večer vše hotovo, jdu si umýt ruce na záchod. Smrad neskupečný, ale protože vím, co vše se tam dá splácat k jídlu, nedivil jsem se. Pak ale přišel onen objev. Nesmrděl záchod nýbrž koš pod umyvadlem. Ano, to hnědé ono bylo tam. Fotku bohužel nemám, protože podruhé už jsem se tam neodvážil vkročit. A aby toho nebylo málo, druhý den to tam bylo zase :-(

Takže dobrou chuť!

Celkově musím ale říct, že se ke mně chovají fajn a snaží se mi vyjít vstříc, ovšem ta práce je hrozná pakárna, takže celkový dojem být dobrý prostě nemůže.




Leave a Reply

Connect with: