Jak jsem kupoval kolo

Dnešní článek bude jen velmi krátký. Již ale připravuji další, na kole začínám prozkoumávat blízké okolí Cairnsu.

Kolo jako dopravní prostředek i cyklistika jsou v Austrálii velmi rozšířené. Skoro všude jsou cyklostezky nebo alespoň pruhy pro cyklisty. Dalo by se skoro říct, že cyklisté mají svůj pruh i na dálnici.

Cyklista je zde skoro posvátný, téměř vždy dostane přednost a každé auto se mu obloukem vyhýbá.

Kolo jsem začal shánět hned první týden. Nejprve jsem dostal typ, že zde zbylo kolo po nějakém českém studentovi a že je na prodej. Vyrazil jsem se na něj podívat, ale bylo ve stavu, kdy by možná na pláž dole, ale zpět už ne. Zlehka rezavé a “vyklaly” se mu šlapky. Takže první pokus neúspěšný.
Během dalších dnů jsem vyrazil do největšího sportu ve městě. A protože to bylo docela daleko a bylo pěkné vedro, doufal jsem, že zpět pojedu na kole. V obchodě ale vůbec žádná neměli :-(
Následující den jsem na radu kamarádky šel do nákupního centra. Tam jsem kola objevil a i jsem si vybral. Chtěl jsem ho ale sestavit (pozn. Kola se prodávají složená v krabici). Nejprve jsem byl upozorněn na poplatek za sestavení. Když jsem ho odsouhlasit, šli zjišťovat, jak že to tedy bude. Výsledný verdikt byl, že kola sestavují pouze jeden den v týdnu, a to ve středu. Smůla, zrovna byl čtvrtek.
Během víkendu jsem dostal od dalšího kamaráda tip na chlapíka, který prodává silničku v dobrém stavu a za super cenu. Na pondělní večer jsem si s ním domluvil schůzku. Sraz byl večer na parkovišti u nějakého bistra – The Edge Hill Tavern. Tam jsem jel místním MHD, abych to konečně vyzkoušel. Měl jsem štěstí, řidič měl asi dobrou náladu, takže se neplatilo jízdné. A v místním MHD je docela zima :-)
Kolo vypadalo slibně. Mělo trochu rezavé sedlo, ale toho jsem si všiml až následující den za světla. Dostal jsem k němu ještě tretry a dokoupil si helmu a zámek.
17. Moje kolo
Zpět jsem vyrazil už na kole už za tmy a s mobilem s navigací v ruce. Dorazil jsem v pohodě, ale problém mi dělala jízda vlevo. Člověk na to musí pořád hrozně myslet, aby nepřejel do protisměru.

Až mnohem později jsem zjistil, že Australané mají naopak brzdy. Ještě štěstí, že kolo nebrzdí tak prudce.
Stejně ale pořád nechápu, jak mohou mít vpravo přední brzdu a zadní přehazovačku a na levé straně zadní brzdu a přední přehazovačku. Je to postavené na hlavu, DOSLOVA :-)

Druhý den jsem vyrazil do obchoďáku dokoupit láhev, držák a světla. Na kolo jsem se ale kvůli dešti (a to je hodně slabé slovo) nedostal. Další den už to ale vyšlo a vyrazil jsem prozkoumat pláže. O tom ale zase příště.
Kola se tu prý hodně kradou, proto musí být zamčené vše, rám i kola. Uvažuji tedy ještě o koupi toho rezavého kola na ježdění po městě.

“Auto tu necháváme normálně otevřené a nezamčené, ale kolo musíš zamykat, jinak ti ho ukradnou.”


Leave a Reply

Connect with: