Desátého ledna jsem ráno dobalil poslední věci, vytřel pokoj a vyrazil na shuttle bus směr letiště. Ještě že jsem si přikoupil 40 kg zavazadlo. Kufr nakonec vážil 39,6 kg, což jsem zjistil až na letišti u odbavení. Tradičně nešla den předtím vytisknout letenka, ale s tím problém nebyl.
Po obědě jsem přistál na letišti v Sydney, dle instrukcí z hostelu jsem si objednal odvoz a po více než hodině čekání také taxi dorazilo.
Na hostel jel řidič jako splašený, kličkoval neustále z pruhu do pruhu, ale naštěstí jsme dojeli v pořádku.
Hostelem jsem byl trochu zaskočen. Uzoučké schody, kam jsem se s kufrem skoro ani nevešel, narváno a děsně špinavé koupelny. Vzal jsem si jeden z lepších a dražších pokojů. Bydleli jsme tam čtyři na palandách. Když jsem přišel do pokoje poprvé, uvítaly mě v mé posteli sušící se montérky. Můj spolubydlící ve spodním patře byl nějaký Asiat pracující na stavbě. Mimo jiné, když spal, děsně mlaskal, prdel a chrápal.
Ještě první den jsem vyrazil na rychlou obhlídku města a na nákup nějakého jídla. Dalších čtrnáct dní jsem chodil po městě a pomalu jej prozkoumával. Práci jsem zatím hledat nemohl, protože jsem čekal na školní rozvrh. Ten se tady ale dává až první den školy.
Začal jsem také hledat nějaké stálejší bydlení, ale moc se to nedařilo, takže jsem pobyt v hostelu prodlužoval. Nakonec už to nešlo, protože měli plno. Našel jsem tedy další hostel v klidnější oblasti mimo bary a diskotéky a tam bydlel druhý týden. To už začala také škola.
Nakonec se zadařilo a našel jsem si bydlení 20 minut vlakem od centra, ve čtvrti Banksia – Rockdale. Má to jedinou chybičku, a to že se doma mluví česky.
O cestování po Sydney zase příště.
Trochu pozdě, uznávám 🙂