Zdravím všechny po hodně dlouhé době.
Hledání práce v turistickém regionu mimo hlavní sezónu je jaksi nadlidský úkol. Bohužel na to zapomněla (alespoň doufám) důrazně upozornit agentura. Můj naplánovaný příjezd na začátek období klidu opravdu nebyl ideální.
Prvním bodem hledání bylo mít životopis neboli spíš takový mix životopisu a motivačního dopisu zvaný resume. Dle pokynů na webu agentury jsem se jim ozval, aby mi s tímto úkolem pomohli. Dočkal jsem se ale pouze rychlé odpovědi, abych použil české CV (curriculum vitae, životopis), že to stačí. Díky spolubydlícím z Německa jsem se ale nakonec dobral nějaké rozumné formy svého resume.
Zhruba první měsíc jsem byl úplně bez práce. Začal jsem zkoumáním různých serverů s nabídkami. Nabídek byly spousty, ale většina z nich pouze pro místní či rodilé mluvčí a na plný úvazek. Plynulou angličtinu jsem neměl a stále nemám a na plný úvazek, tzv. full-time, pracovat jako student nemohu. Na spousty inzerátů jsem odpověděl, vyplnil pár zdlouhavých dotazníků, ale výsledná odpověď byla vždy záporná.
Jeden den jsem byl nakupoval a potkal Pavlínu z agentury. Říkala, že zrovna její známá shání někoho do kavárny. Řekl jsem tedy, že bych do toho šel. Prvním problémem byly mé nulové zkušenosti, ale to se prý dá vyřešit baristickým kurzem. A že mi nějaký seženou. Toto se odáhrálo v říjnu. Po několika Pavlíniných telefonátech nebyl kurz pořád žádný a nejbližší bude v únoru. To jsem měl jako čekat do února? Po prozkoumání internetu jsem si nakonec kurz našel sám. Sice trošku kratší a dražší, ale lepší než nic. A hlavně se koná skoro každý den.
Po absolvování kurzu jsem tedy volal zpět do agentury, že mám certifikát a jak je to s tou kavárnou. Najednou začaly být problém moje teď již pouze skoro nulové zkušenosti. Nakonec jsem kontakt na nějakou kavárnu dostal a šel jsem tam na zkušenou. Prostředí moc sympatické nebylo, slečna na kávovarem taktéž ne, jen vedoucí byl pohodář. Sice mě po pěti minutách vyhodil domů, ale alespoň s ním byla řeč a vymámil jsem z něj pár rad a tipů. A kávu na cestu jsem si také ještě mohl udělat.
Práce číslo dvě, mytí nádobí v řecké restauraci. Abych nebyl jen kritický, tuto práci mi dohodila agentura. Já to s odstupem času pracovně nazývám “řecké peklo”.
Přišel jsem se tam tedy první den s resume, které ale obratem skončilo hozené někde v koutě, zeptat na práci. Byli hrozně překvapení, že nejdu rovnou umývat. Další den jsem dostal důkladné školení, jak mýt nádobí a podlahy. Na cestu domů mi dali nějaký daňový formulář, který jsem měl vyplněný přinést zpět. Svou kopii toho formuláře už jsem zpět nedostal a asi ani nedostanu. Vůbec bych se divil, kdyby ten formulář někdo četl a dovyplnil. Prostě řecká kultura je tam znát.
Práce je to děsná, majitel je opravdu hodně střelený a temperamentní Řek a restauraci vede spíš jeho žena. Personál v kuchyni je různorodý, s někým je to v pohodě, s někým jsme každý přemýšlením na jiné straně barikády.
Speciální článek už se chystá …
